 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
Welcome to Night Optician´s!
- link to facebook -
|
|
|
|
Noční
optika letos nahrála, rozmixovala a vydala
nové, druhé a opět jedinečné album své hudby! Jmenuje se STROJEK Z PŮDY, je snad ještě krásnější, chytřejší a šikovnější než naše první CD a vypadá takto: |
|
Vychází ve vydavatelství Arta - 2HP Production (viz www.arta.cz) a bude mít křtiny 10. června 2011 od 21 hodin v Agharta Jazz Centru, Železná ulice 16, Praha 1. Přijďte a staňte se členy kolektivního soukmotřenectví! Nebo přijďte jindy jinam - viz kalendář koncertů. |
aše CD Herbarium v tiskovinách:
Lubomír Dorůžka, MF Dnes 21.9.2007
Napětí noční optiky
První album skupiny Noční optika je u nás závanem větru z jiného směru. Sympatický je už způsob, jímž se mladí hudebníci pokoušejí přiblížit své zaměření. Jejich výchozím pólem je prý „zčásti jazz, zčásti hudba klasická. Výsledkem je jakási periferie, předměstí jazzového mainstreamu, kam probleskují ozvuky pulzující horečky metropole i vanutí zešeřelých hladin lesních tůní. Meditace neurotikova a úprk flegmatika zde splývají v herbář polozapomenutých živočichů.“
V hudebních termínech bychom mohli říci, že jejich tvorba svým zaměřením - což vůbec neznamená svým zvukem - poněkud připomíná skladby Igora Stravinského z jeho jazzového období. O jazzu vědí nesporně víc, než věděl Stravinskij, avšak společné mají to vnitřní nervní napětí, vyrůstající nikoliv „jazzovým“ způsobem z tenze mezi základním pulzem a frázováním sólových hlasů, nýbrž z neustále těkavého rytmického členění. „Jazzový“ zvuk ozvláštňuje především flétna Štěpána Zbytovského, k níž se pojí čtyřčlenná rytmika, piano tu ovšem může střídat i cembalo, baskytara violoncello. O skladby se autorsky dělí pianista Jakub Dvořáček a kytarista Miroslav Nosek.
Jazzový posluchač na CD Herbarium slyší zvuky i melodické kontury, které mu nabízí soudobý jazz. Improvizace je v dokonalé rovnováze s předem vypracovaným kompozičním plánem jak v rámci každé skladby, tak celého alba. Střídají se pomalá i rychlá tempa, zvuková zahuštění, riffové rozvíjení i plynulejší melodika. Chybí tu ovšem nálada jazzového „vaření“ - nahrazuje ji spíše stupňování zvukové intenzity až k téměř rockově zkresleným rejstříkům. Ale i v těchto partiích se projevuje stavební koncepce, konkrétně v náhlém zvukovém pročistění a vysazení rytmu před závěrečnou gradací. Ta je snad nejcennějším přínosem debutu Herbaria - od čtyřminutovek, jako je Hon na slova, až k nejrozsáhlejší, téměř desetiminutové závěrečné Ženě v černém, která rozvíjí kompoziční plán z pomalé lyriky přes logicky vyrůstající zvýšení intenzity až k pečlivě připravenému závěru.